OKRUH
Okruh Hakone: pět způsobů, jak překonat sopku
Klasický okruh Hakone spojuje pět druhů dopravy kolem kaldery — horskou železnici, pozemní lanovku, visutou lanovku, loď na jezeře a autobus. Takto do sebe zapadají.
Check dates and availability ↗Proč je to okruh, a ne přímka
Pamětihodnosti Hakone jsou řídce rozesety po obvodu kaldery a žádná jediná silnice ani železnice je všechny nepropojí. Město proto v průběhu posledního století spojilo pět velmi odlišných druhů dopravy do jednoho nepřetržitého kruhu: ozubnicovou železnici vzhůru zalesněným údolím, pozemní lanovku přes nejstrmější úsek, visutou lanovku nad sirným polem, výletní lodě po jezeře a autobusy, které uzavírají mezeru. Projeďte je postupně z Hakone-Jumoto a obkroužíte celou sopku a vrátíte se tam, odkud jste vyrazili. Genialita spočívá v tom, že každý úsek existuje proto, že terén porazil ten předchozí — okruh je vlastně stroj postavený na zdolání hory, která stále mění názor, jak strmá chce být.
Železnice Tozan a její úvratě
První úsek je nejoblíbenější. Železnice Hakone Tozan stoupá z Hakone-Jumoto do Góry asi 35 minut a je jednou z nejstrmějších adhezních železnic v Japonsku — žádné ozubení, jen ocelová kola svírající prudký sklon. Aby nabrala výšku bez tunelu, používá tři úvratě, místa, kde koleji prostě dojde hora a strojvedoucí s průvodčím si vymění konce, aby vlak vycouval do dalšího stoupání. Ucítíte, jak se celý vůz obrací. V červnu a začátkem července je zářez obložen hortenziemi a linka jezdí s večerním osvětlením; na podzim tytéž svahy zčervenají. Je pomalá, hlučná a je to část okruhu, kterou si lidé pamatují. Muzeum v přírodě leží jednu zastávku před Górou, což z něj činí přirozené místo pro přerušení stoupání.
Pozemní lanovka a visutá lanovka
V Góře železnice končí a pozemní lanovka Tozan — tažená ocelovým lanem — zdolá svah na Sóunzan za několik minut, přičemž projíždí mezilehlými stanicemi, kde můžete vystoupit za zahradou nebo vyhlídkou. Na Sóunzanu přebírá štafetu visutá lanovka Hakone Ropeway pro nejdramatičtější úsek: přibližně 4 km vzdušné gondoly ve dvou částech, nejprve vzhůru a nad dýmajícími průduchy Ówakudani v nadmořské výšce kolem 1 040 metrů, poté dolů k Tógendai na břehu jezera Ashi. Kabiny jezdí často a přestupujete v Ówakudani, kde pod vámi celé údolí syčí a voní sírou. Za jasného dne se právě zde obvykle objeví hora Fudži stranou. Pozemní i visutá lanovka mohou být zastaveny kvůli počasí, větru nebo vulkanické činnosti — vyplatí se to ověřit, než se do sledu úseků pustíte.
Lodě na jezeře Ashi
Z Tōgendai okruh přechází přes vodu. Vyhlídkové lodě — několik z nich vyzdobených jako křiklavé napodobeniny galeon, které děti zbožňují a všichni ostatní si je tiše užívají — přejíždějí přes jezero Ashi do Hakone-machi a Moto-Hakone zhruba za 25 až 40 minut podle trasy. To je ta klidná část po horách a na jejím konci čeká klasická fotografie Hakone: rumělková brána Heiwa no Torii stojící v mělčině, za níž se zvedá okraj kaldery a — pokud je den milostivý — ještě dál Fudži. Moto-Hakone a Hakone-machi jsou také místem, kde se svatyně Hakone, rekonstruovaná kontrolní stanoviště z období Edo a cedry lemovaný úsek staré silnice Tōkaidō nacházejí v pěší dostupnosti od přístavišť, takže většina lidí plánuje svou nejdelší zastávku právě zde, a ne na některém z přestupních bodů.
Uzavření okruhu — a kterým směrem ho projet
Od jezerních přístavišť jezdí autobusy Tozan zpět přes sedlo do Hakone-Yumoto a uzavírají kruh. Okruh můžete projet v obou směrech, ale po směru hodinových ručiček — železnice, lanovka, visutá lanovka, loď, autobus — zařadíte dva velké výstupy na začátek, dokud jste čerství, a jezero se svatyní se stanou odměnou na opačné straně; přestupy na sebe navíc obvykle rozumněji navazují. Proti směru hodinových ručiček to funguje také a u visuté lanovky bývá někdy méně lidí. Tak jako tak, skutečný háček je v tom, že jde o pět samostatných dopravních prostředků s čekáním na každém přestupu, a čekání se o podzimních víkendech prodlužuje. Naplánujte si více času, než naznačují samotné jízdní doby, vyrazte brzy a berte okruh jako celý den, ne jako koridor mezi památkami.